O značce

 

Tenis – pohled do historie posledních 30 let

V roce 1969 se společnost Yonex – tehdy ještě Yoneyama Company – rozhodne být konkurencí i pro výrobce tenisových raket. V sedmdesátých letech intenzivně pracuje na vývoji nových technologií a v roce 1980 je definitivně připravena na vstup do světa velkého tenisu. Jak se psalo firemní curiculum vitae posledních třiceti let?

1980
Famózní úvod. Zástupci společnosti Yonex podepisují smlouvy a pera se vzápětí chopí a svůj podpis pod smlouvy připojí dvě z nejslavnějších tenistech historie – Billie Jean King a Martina Navrátilová. Chcete přesná čísla, důkaz herní velikosti obou hráček? Billie Jean King vyhrála 12 grandslamových turnajů ve dvouhře, 16 ve čtyřhře a 11 ve smíšené čtyřhře, Martina Navrátilová celkem triumfovala na 59 grandslamových turnajích, když vyhrála 18 dvouher, 31 ženských a 10 smíšených čtyřher; je jednou ze tří hráček tenisové historie, které mají kompletní sadu grandslamových titulů ze všech soutěží všech čtyřech Grand Slamů.
Yonex zároveň hvězdám nabídl hvězdné vybavení své doby – první raketu s isometrickým tvarem, později samozřejmost, tehdy revoluční změna.

1983
Martina Navrátilová na vrcholu kariéry. V tomto roce prohrává pouze jediný zápas, ve zbylých 86 vítězí, kdy mimo jiné vyhrává tři grandslamové turnaje ve dvouhře; v tomto roce s raketou R-22. V průběhu tří let 1982, 1983 a 1984 prohrála Martina Navrátilová pouze 6 zápasů ve dvouhře!

1985
Ale nejen ve dvouhře se rodačce z Prahy daří. Spolu s Pam Shriver vyhrály 8 za sebou jdoucích grandslamů v období od Wimbledonu 1983 do French Open 1985. Dodnes nepřekonaný a pro další generace deblistek jen velmi těžko překonatelný rekord.

1987
Ale dvouhra je v tenisu vnímána přeci jen nejprestižněji. A není většího turnaje na světě než Wimbledonu – před zraky prince Edwarda, který turnaj poctil svou účastí, vítězí Martina Navrátilová pošesté za sebou (!) ve dvouhře.

1990
Začátek devadesátých let, éra Moniky Seleš. Zkraje roku podepisuje smlouvu se společností Yonex, v červnu vítězí na French Open a stává se vůbec nejmladší tenisovou jedničkou všech dob, je jí necelých 17 let!

1993
Skvělá kariéra Moniky Seleš pokračuje. Za tři roky vyhrává třikrát Australian Open, French Open, dvakrát US Open. Poslední dubnový den roku 1993 je ale v Hamburku napadena Günterem Parchem a přímo na kurtu během čtvrtfinálového utkání pobodána.

1996
Monika Seleš se po dlouhé herní pauze ještě dokáže na tenisové kurty vrátit a naposledy vyhrát grandslamový turnaj – Australian Open.
Ve Wimbledonu se znovu přepisují dějiny. Richard Krajicek vítězí ve čtvrtfinále nad Petem Samprasem a je vůbec jediným tenistou, který jej dokáže v rozpětí let 1993 a 2000 na wimbledonské trávě porazit. „Za odměnu“ potom v celém turnaji vítězí.
Martina Hingis se potom zapisuje do historie jako vůbec nejmladší wimbledonská šampiónka, v patnácti letech vítězí po boku Heleny Sukové ve čtyřhře.

1997
O rok později Martina Hingis vítězí ve dvouhře na Australian Open (s raketou Pro RD 70-Long) a posouvá se na první místo světového žebříčku. V 16 letech a 6 měsících překonává svou předchůdkyni Moniku Seleš v pozici nejmladší světové jedničky všech dob.

1998
Vedle Martiny Hingis, která stále drží první pozici mezi ženami, má společnost Yonex prvního hráče i mezi muži, do čela pořadí žebříčku ATP se prodral Marcelo Rios.
Yonex však myslí v době úspěšné přítomnosti i na budoucnost a podepisuje smlouvu s teprve sedmnáctiletým Lleytonem Hewittem.

2001
Že byl podepsání smlouvy s australským teenagerem správný krok potvrzuje Hewitt v následujících sezónách. Vše korunuje v roce 2001, kdy vyhrává U.S. Open a stává se nejmladší světovou jedničkou mezi muži.

 

 

2004
Jelena Dementieva postupuje do finále na French Open i U.S. Open, v roce olympijských her se jí tradičně daří.

2008
Jelena Dementieva se v Pekingu stává olympijskou vítězkou. Ke stříbru ze Sydney tak přidává medaili ze zlatého kovu.
Skvělý rok společnosti Yonex – vždyť na olympijských kláních v badmintonu získávají hráči japonské společnosti všechny medaile – korunuje Ana Ivanovic, která vítězí na French Open a posunuje se do čela světového pořadí ve dvouhře žen.

 

 

Yonex, badminton a olympijské hry

Pozice japonské společnosti Yonex na olympijských hrách je neotřesitelná. Celkem 38 zlatých kovů bylo zatím rozděleno mezi nejlepší badmintonisty světa – a všichni ke zlatému vrcholu došli jako smluvní hráči společnosti Yonex!

V roce 1992 se poprvé hrál badminton na olympijských hrách. V Barceloně se ještě hrálo o cenné kovy – nebo spíše nejcennější kovy, medaile z olympijských her jsou nejvyšší sportovní trofejí – jen ve čtyřech disciplínách. V mužské a ženské dvouhře a ve čtyřhrách; smíšená čtyřhra se připojila až o čtyři roky později.

Na první badmintonový olympijský rok připravila japonská společnost Yonex pro své hráče převratnou novinku – poprvé v dějinách badmintonu mají hráči možnost využít kvality rakety s isometrickou hlavou, označených jako Isometric 500.

Všichni hráči, kteří se na barcelonských hrách probojovali do finále, jsou smluvními hráči společnosti Yonex! Nad jiné vynikají Indonésan Alan Budikusuma a jeho krajanka Susi Sunanti. Jejich cesty vedou ke společnému cíli – vítězí ve dvouhře mužů a žen, v Indonésii se jim dostane královského přijetí a později oba první olympijští vítězové ve dvouhře vstoupí do společného manželského svazku.

Stejně jako v Barceloně v roce 1992, i o čtyři roky později v Atlantě se Yonex stává výhradním dodavatelem badmintonového vybavení. Olympijské hry slaví sto let od svého zahájení a slaví i společnost Yonex. Opět jsou všichni finalisté spojeni nejen se skvělými výkony ale i s japonskou značkou. Poprvé – a zatím i naposled – slaví i Evropa. Dán Paul-Eric HØyer Larsen odolá asijské přesile ve dvouhře a bez ztráty setu dojde až na vrchol sportovního Olympu.

V roce na zlomu tisíciletí se v Sydney konají nezapomenutelné hry. Nikoliv svou velkolepostí, ale atmosférou. Pokud mají být olympijské hry oslavou sportu, potom právě v Austrálii dojde na oslavu těch nejkulatějších narozenin. Rok 2000 a frontální útok čínských badmintonistů; samozřejmě hrajících s vybavením od Yonexu. Z pěti zlatých medailí získávají hned čtyři, ve čtyřhře žen získávají dokonce kompletní sadu medailí.

O čtyři roky později v Aténách okouzlil svět třiadvacetiletý mladíček s nevinnou tváří z Indonésie. Taufik Hidayat patřil sice do širšího okruhu favoritů klání pod pěti olympijskými kruhy, ale v průběhu turnaje dokazoval, že je to právě on, kdo nejlépe ovládá moderní ofenzivní styl hry. Z badmintonu se stává nejrychlejší raketový sport, hráči už nečekají na chybu soupeře, ale ofenzivními triky si připravují pozici k zisku bodu. A nad jiné v tomto umění vyniká právě Hidayat.

 

Olympijské hry v Pekingu jsou svědkem dokonalého triumfu společnosti Yonex. Všech 24 medailí, které byly v olympijském klání rozděleny mezi nejlepší badmintonisty světa, získávají hráči japonské společnosti Yonex.

Světový rekord v golfu. Ryo Ishikawa zahrál 58 úderů!

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet – a třetí stejně jako dva předchozí. Tři stejná čísla spojená s golfem a japonskou společností Yonex. Začněme od začátku. Ale nikoliv od Adama, ale od Phila. Před osmnácti lety, v roce 1992, podepsal se zástupci japonské společnosti Yonex smlouvu americký golfista Phil Mickelson – firma až dosud specializovaná především na výrobu tenisového a badmintonového zboží tak vstoupila na místa, kde tráva voní výzvami.

Phil Mickelson později získal 36 turnajů PGA Tour, stal se jedním z nejlepších hráčů své generace – „Lefty“, jak zní Mickelsonova přezdívka, je potom vůbec nejlepším levorukým golfistou na túře.

Druhou osmnáctkou, zmíněnou v úvodu tohoto článku, je tradiční počet jamek na golfovém hřišti. Jak jsou Skotové šetřiví, na „svém“ sportu nešetřili. Osmnáct jamek, osmnáct možností, jak zahrát par, birdie nebo dokonce eagle.

Alespoň v podání těch nejlepších. Ale pro všechny golfisty bez rozdílu platí, že radost ze hry, každého podařeného úderu, ať už drajvu, chipu nebo putu.

Prvním cílem ale zůstává obejít osmnáct jamek na co nejmenší počet úderů.

I s tímto úkolem šel do čtvrtého kola turnaje japonské golfové série The Crows domácí hráč Ryo Ishikawa. Stále ještě osmnáctiletý, vycházející slunce světového golfu. V prvním kole zapisoval Ishikawa do skórkarty výsledek 68, ve druhém rovných 70, ve třetím kole si o ránu pohoršil.

Ale v kole čtvrtém mu první květnovou neděli letošního roku v Nagoya Golf Clubu vyšlo vše, na co sáhnul. Jestliže v tenisu jsou často klíčové tak zvané „Big Points“, můžeme bez nadsázky říct, že Ryo Ishikawa ten den hrál jeden velký bod, za druhým.

Dvě třetiny jamek, dvanáct z osmnácti zahrál na jednu ránu pod par. Tucet birdie – to je velmi netuctový výkon, vysoký nadstandard. Z jeho výšky Ryo Ishikawa neslevil ani na ostatních jamkách, které zahrál právě na par. Celkový výsledek nedělního golfového galapředstavení? 58 úderů!

Pro srovnání, na okruhu nejprestižnější PGA Tour byl k vidění výsledek pod šedesát úderů jen pětkrát, z toho ale dvakrát v letošním roce! Na 59 ran zahráli Al Geiberger v roce 1977, Chip Beck v roce 1991 a David Duval v roce 1999, Stuart Appleby a Paul Goydos v roce letošním; pro úplnost dodejme, že na LPGA Tour zahrála 59 ran Annika Sörenstam v roce 2001. A na European Tour se ještě pod 60 ran nikdo nedostal.

O to více vynikne umění stále ještě osmnáctiletého hráče, který dobře věděl, jaký výsledek zahrál. „Cítím se jako ve snu,“ vydechl po svém velkém dni. Ve snu, ze kterého se nemusí probouzet.